Asi se mi nikdy netančilo lépe, bylo to velmi silné, dynamické, byla v tom radost, oslava, ale také silná energie, která má sílu roztrhat stará pouta. Jako bych každým tanečním krokem vykračovala ke svojí vnitřní svobodě.
Ještě se vrátím v čase o několik týdnů nazpátek; při tanci jsem se potkala s jedním svým velkým strachem, trápila jsem se s ním a překonávala ho každodenně několik let. Jakoby se v jednu chvíli tyčil nade mnou, a všude kolem. Rytmus a hudba mi dodaly energii, sílu a odvahu, mohla jsem si ho beze strachu;-) prohlédnout. Pak jsme navzájem prolnuli a tím i skončila jeho „existence“. Od té doby jsem několikrát zkoumala a hledala ho, ale strach nikde. 🙂
Ha, teď mě napadlo: „Kéž všechny bytosti tančí“ 😀
Iveta
Nejnovější komentáře